Co to je — a co dělat odmítá

Když vichřice strhne ze střechy tašky, pojišťovna chce doložit, že vítr dosáhl síly, kterou smlouva uvádí. Ten doklad existuje už dávno — ve veřejném archivu, který vydává národní meteorologická služba a který si smí přečíst kdokoli. Jenže leží v tisících staničních souborů s pevnou šířkou sloupců, orazítkovaných v UTC, a chybějící hodnota je v nich zapsaná jako -999.

Přečíst ten archiv bývalo odpoledne práce meteorologa. Dnes je to dotaz. Cena by tomu měla odpovídat — a úvaha za ní patří na stránku, ne do výhody prodávajícího.

Každá hodnota jmenuje stanici, která ji pořídila, vzdálenost od adresy, datovou sadu i archivní soubor, z něhož byla přečtena. Nic se nepřenáší ze sousední hodiny a chybějící měření je vytištěné jako chybějící, ne jako nula.

Jediná hodnota ve výpisu je vypočtená místo naměřená — interpolace na samotnou adresu — a všude, kde se objeví, je označená jako vypočtená.

Je-li nejbližší stanice, která nárazy větru skutečně zaznamenává, dál než 25 km, výpis o té adrese neprodáváme. V celém Německu je ta vzdálenost mediánově 11,6 km, ale asi u každého čtrnáctého domu přesahuje 25 km — a to žádná formulace nespraví.

Není to znalecký posudek ani osvědčení. Nikdo neprohlíží škodu, nečte smlouvu ani si netvoří názor na nárok. Dokument je výpis dat s připojenými zdroji — a na své poslední straně to sám říká.

Není to právní rada. Kde výpis cituje hranici z obvyklých pojistných podmínek, cituje ji jako to, co v těch podmínkách stojí — nikdy jako výrok o konkrétní smlouvě.